psychotesty a testy osobnosti online

Pasivně-agresivní osobnost

Hlavní rysy člověka s pasivně-agresivní osobností: negativismus, váhavost, mrzoutství

Pasivně-agresivní osobnost u nás nemá svou vlastní diagnózu; řadí se (stejně jako například narcistická osobnost, osobnost nezdrženlivá-haltlos, dysforická a jiné) do skupiny "Jiné specifické poruchy osobnosti".

Co je to pasivní agresivita? Když je někdo otevřeně, aktivně agresivní, tak nadává, pere se nebo ničí viditelně. Pasivně agresivní člověk také s něčím nesouhlasí a ničí, ale dělá to skrytě – zapomíná, váhá, je pomalý, vyhýbá se apod. Tak například chodí pozdě na schůzky, čímž štve partnera; věčně "zapomíná", čímž může narušovat výkon pracovního kolektivu, nebo způsobí problémy v rodině, když jim pak chybí důležitá položka nákupu, pasy při cestě na letiště apod. Je nerozhodný a nechává tak lidi v nejistotě, zda se něco bude konat nebo ne, případně na kterém místě, kdy atd.

Pasivně-agresivní člověk svůj nesouhlas tedy vyjadřuje skrytým způsobem. Uvnitř je opozičně naladěný, ale nedovede si rozdílnost názorů s druhými lidmi vyřídit přímo. Pasivně-agresivní chování na první pohled jako agresivní nevypadá – copak váhavost nebo zapomínání označíme za agresi? Pasivní agresor takto obelhává i sám sebe – na vědomé úrovni nesabotuje schválně, i jemu samotnému se to všechno jeví jako neúmyslné zapomenutí, podřeknutí nebo nerozhodnost. V jeho postojích a chování je nicméně opozice, určitá nenávist vůči druhým a tendence jim určitým způsobem komplikovat život – proto to zařazení pod agresi.

Pasivní agresor má sklon závidět lidem, které považuje za šťastnější, a stěžovat si na vlastní osud či smůlu. Pohrdá autoritami a bezdůvodně je nesnáší. Člověk s pasivně-agresivní osobností bývá v životě málo úspěšný, nevýkonný a neoblíbený.

Takovýto osobnostní negativismus má určité biologické kořeny a lze předpokládat i podíl sociálních, zejména výchovných vlivů. Pasivní agresivita se může fixovat u dětí, jejichž rodiče se chovají nepředvídatelně, používají dítě jako nárazník pro své vzájemné konflikty a nejasně s dítětem komunikují – to pak nerozumí tomu, zda jej rodiče mají rádi nebo ne, zda to které jeho chování oceňují nebo ne a tak podobně.

Během terapie se pasivní agresor opatrně vede k poznání, jak na své okolí působí a že jeho "omyly" nejsou tak náhodné, jak vypadají. Buduje si konzistentní obraz o sobě a učí se zdravé komunikaci s druhými.

OSPAT – online test poruch a typů osobnosti

PhDr. Michaela Peterková

nahoru