psychotesty a testy osobnosti online
www.psychotesty.psyx.cz |
Jazyk z hlediska psychologie |
|
Pokud si chcete tento text uložit, nebo použít pro svůj web, můžete si jej stáhnout v pdf > klikněte standardně LEVÝM tlačítkem myši a pak si soubor uložte |
zpět na rozcestník článků |
Jazyk jakožto vymoženost pro složité dorozumíváníJazyk coby systém znaků sloužící dorozumívání a myšlení je zřejmě největší evoluční výhodou člověka ve srovnání s ostatními živočichy. Dorozumívání zahrnuje jednak porozumění tomu, co je sdělováno (tj. zvuky nebo psaná řeč jsou nejprve zpracovány senzorickým systémem, převedeny na vjemy, těmto vjemům se přiřadí slovní význam, který je nějak vyhodnocen), a pak také sdělování (vznikne záměr cosi sdělit, to se převede vět, slov, ... dále do zvuků nebo písemné podoby, která se realizuje už mimo mozek, ale je řízena odtud). Ve slovech, v jazyku také probíhá podstatná část lidského myšlení. Všichni u sebe můžeme vypozorovat tzv. vnitřní řeč, která se od hlasité řeči může dost lišit - bývá komplexnější, obsahuje mnoho zkratek a je pro každého jedince jiná. Základní jednotkou mluvené řeči je foném (zvuk - to, co vznikne při vyslovení samotného písmena "s", "e" atp. - připomeňme si třeba i obtížný anglický foném "th"). U psané řeči je jednotkou grafém (písmeno). Nejmenší jednotka nesoucí význam se nazývá morfém (celé slovo nebo kořen slova). Jazykové jednotky lze mnoha způsoby kombinovat a vytvářet tak různě složitá sdělení. Aby v tom nebyl chaos, má každý jazyk určitou danou strukturu; jeho používání je regulováno obecnými pravidly, která při jejich respektování umožní porozumění mezi uživateli jazyka. Přirozeně se předpokládá, že je sdílen (alespoň do určité míry) význam znaků - slovo "strom" by mělo u každého uživatele češtiny vyvolat něco jako "kmen, listy/jehličí, zelený, kyslík, kořeny..." a ne "čtyři nohy, štěká, kouše, hlídá"; je zřejmé, že v takovém případě by snaha o porozumění vyšla naprázdno. Dále je třeba respektovat gramatická pravidla a syntax (způsob tvoření vět). U zmíněného významu znaků se objevují dva důležité pojmy - konotát a denotát. Denotátem se myslí to, co dané slovo označuje (viz výše příklad se stromem) a co je výsledkem všeobecné shody. Konotativní význam je pak ryze subjektivní záležitost; jde o to, co v nás dané slovo vyvolá, jaké asociace se k němu váží (někomu slovo "Praha" připomene architekturu a divadlo, jinému zas stereotyp bezohledného pražského řidiče, dalšímu pak třeba příbuzné, kteří tam žijí). Jak již bylo naznačeno, jazyk je úzce propojen s myšlením. O charakteru tohoto propojení se toho zatím mnoho neví, výzkum je víceméně na úrovni hypotéz (např. slavný behaviorista John Watson měl za to, že myšlení jsou vlastně jen subtilní pohyby hlasivek, tedy tiché mluvení). Je ale zřejmé, že jazyk umožňuje nejvyšší (nejvyšší v naší kultuře) formu myšlení - logické myšlení a myšlení v pojmech, a díky jazyku jsme schopni při minimální námaze sdělit a přijmout obrovské množství informací. PhDr. Michaela Peterková |
|
Pokud si chcete tento text uložit, nebo použít pro svůj web, můžete si jej stáhnout v pdf > klikněte standardně LEVÝM tlačítkem myši a pak si soubor uložte |
zpět na rozcestník článků |