psychotesty a testy osobnosti online

Emoce

Emoce říkají, co je dobré a co není (ne vždy ale správně)

Radost, smutek, strach a zlost, případně ještě stud, odpor či překvapení - tyto prožitky bývají řazeny mezi tzv. základní emoce. Emoce ovšem nemají pouze tento prožitkový rozměr, jde o vysoce komplexní a složitý jev.

Aby mohla emoce vzniknout, musí tomu předcházet nějaká pro jedince důležitá situace neboli emociogenní podnět (nemusí být konkrétní - často stačí očekávání nebo pouhá představa). Emoce je potom odezvou organismu, přičemž hlavní podíl na ní má mozková struktura zvaná limbický systém - spojení emocí s fyziologií organismu je velmi silné. Tuto odezvu organismu lze "rozpitvat" na určitý zážitek (radosti, smutku atd.), výraz (úsměv, pláč,...) a tělesné změny (bušení srdce, ledový pot aj.).

Podle představitelů evolucionistické hypotézy vznikly emoce za účelem hodnocení významu podnětů. Zprvu šlo pouze o význam z hlediska přežití, u člověka se funkce emocí rozšířila z hodnocení biologického významu podnětů i do oblasti sociální. Emoce jsou tedy u lidí odezvou na jakýkoli subjektivně důležitý podnět a informují o jeho hodnotě, významu; ovšem oproti původní funkci emocí u nás došlo k určitému posunu. Původně byla příjemná emoce "odměnou" za biologicky prospěšné a naopak. Dnes se běžně setkáváme s tím, že prospěšné věci nám můžou být nepříjemné (sádra na zlomené končetině) a škodlivé věci mohou vyvolávat libé pocity (drogy).

Zejména dříve se intenzivně studoval výraz emocí - tedy jejich sdělování. Emoce je možné odečíst z fyziognomie - tedy vzezření celé postavy, z pantomimiky (pohyby rukou, hlavou...), ovšem nejčastěji a nejpřesněji z mimiky, tj. výrazu obličeje. Bylo dokázáno, že ačkoli na výraz emocí má vliv kultura a společnost, jsou jisté emoce, jejichž výraz je napříč kulturami shodný - jde např. o znechucení, štěstí, smutek nebo překvapení. Výraz emocí slouží k jejich komunikování směrem k ostatním. Zvířata se takto mohou informovat třeba o nebezpečí a lidé o vzájemné náklonnosti, aniž by bylo třeba to konkrétně pojmenovávat. Ovšem výraz emocí také zpětně emoční prožívání ovlivňuje: Bylo dokázáno, že pokud člověk "blokuje" výraz radosti, cítí se méně radostně, než když dá mimickému vyjádření volný průchod. Funguje to naštěstí i naopak a odtud pochází ta rada, že když člověku není dobře po duši, má se "násilím" usmát; informace z činnosti svalů v obličeji způsobí změnu v prožívání. Ostatně existuje James-Langeova teorie emocí, která říká, že naše emoce jsou až odezvou na předcházející aktivitu: Máme strach, protože utíkáme; máme radost, protože se smějeme. Opačné pojetí - tedy něco nás vyděsí (strach) a reakcí je útěk – existuje rovněž a má více zastánců (čímž ovšem není řečeno, že je James-Langeova teorie nepravdivá).

V rámci emocí se rozlišují afekty - výrazné, silné a spíše krátce trvající emoce; nálady - dlouhodobější emoční stavy nižší intenzity, vášně - intenzivní emoce podložené silným citovým vztahem k podnětu a city - složité a dlouhodobé emoční stavy.

Emoce jsou často dávány do protikladu s "rozumem", ale takhle přímočaré a jednoduché to nebude. Pravděpodobně ve většině případů je emoční prožívání v souladu s rozumovým zpracováním situace a rozpory jsou spíš méně frekventované (čímž ovšem neztrácejí nic ze své naléhavosti). Pak je možné kritickým náhledem na situaci emoce korigovat (např. si chce někdo koupit něco, na co nemá - zváží to a zjistí, že to není až tak životně důležité, aby se zadlužil) nebo dát přednost příjemnému pocitu a rozvahu důsledků nechat na později.

Emoce ovlivňují paměť - bylo prokázáno, že si mnohem lépe pamatujeme informace získané v podmínkách vystupňovaných emocí, než informace nabyté v emočně neutrálním prostředí (snad i proto si toho člověk ve škole moc nezapamatuje?).

Jak již bylo uvedeno, emoční prožívání je velmi úzce spojeno s biologií, s organismem, což má mimo jiné za důsledek, že emoce organismus silně ovlivňují. Existuje jednoduchá říkanka - emoce, emoce, jsou z toho nemoce. A skutečně dlouhodobé spory nebo obavy mají souvislost se zdravím. Např. při výskytu karcinomu prsu u žen se uvažuje s výrazným podílem stresu; totéž platí pro kardiovaskulární choroby, žaludeční vředy, ekzémy a další choroby s oblibou řazené mezi tzv. psychosomatické. Výskytu zdravotních potíží můžeme ale i předejít a případné léčbě nemocí pomoct posunem svého emocionálního prožívání směrem ke kladným prožitkům.

PhDr. Michaela Peterková

nahoru