psychotesty a testy osobnosti online

 

www.psychotesty.psyx.cz
...vidí do vás

OSPAT - Test typů a poruch osobnosti
Jaké je celkové zaměření vaší osobnosti? Test zjišťuje 11 typů osobnosti - úzkostnou, histrionskou, paranoidní, emočně nestabilní a další. Podrobnosti
EQ-TEST - Test emoční inteligence
Dokážete komunikovat s druhými, umíte správně odhadnout, jak se cítí? EQ test zjišťuje, jak člověk zvládá svůj emoční život.
Podrobnosti
BITEPT - Test duševních poruch
Deprese, schizofrenie, úzkostné poruchy - tento test nabízí velmi užitečné, orientační zjištění všech základních duševních poruch.
Podrobnosti
ICAP - Test osobnostních vlastností
Jaký je základ vaší osobnosti? O co se můžete opřít a co vám naopak komplikuje život? Test zjišťuje 13 základních vlastností.
Podrobnosti
COGIT - Test mentální výkonnosti
Myslí vám to pružně, rychle a bezchybně? Neselháváte v pozornosti? Necháte se snadno rozhodit? Unikátní test duševního výkonu.
Podrobnosti
FULJOB - Test pracovní orientace
Na jakou práci nebo školu se hodíte? S jakou profesí ladí vaše osobnost? Dozvíte se, jak je u vás namícháno 6 základních typů pracovního zaměření.
Podrobnosti
MEMREX - Test paměti
Jak moc se můžete spolehnout na svou paměť? Jak dobří jste v zapamatování a vybavení? Jde ozajímavý test, který prověřuje několik typů paměti.
Podrobnosti
MACH - Test výkonové motivace
Snažíte se, ale výsledky se nedostavují? Co vám brání v úspěchu a výkonu? Test hodnotí sílu motivu výkonu, strach z neúspěchu a další charakteristiky.
Podrobnosti
PESO - Osobnost mezi lidmi
Máte předpoklady pro kvalitní a trvalé vztahy s druhými lidmi? Umíte je vytvářet a udržovat? Test vlastností projevujících se ve vztazích.
Podrobnosti
Partnerský test
V jakém stavu je váš manželský nebo partnerský vztah? Zjistěte, z čeho vyplývají případné potíže a jak na nich pracovat.
Podrobnosti
Test barev
Specifický test, který čte lidskou povahu a hlavně aktuální stav a případné potíže z barev, které člověk volí. Test pro psychologické labužníky.
Podrobnosti
 
 
 

 

 

 

Komunikace z pohledu psychologie

Pokud si chcete tento text uložit, nebo použít pro svůj web, můžete si jej stáhnout v pdf
> klikněte standardně LEVÝM tlačítkem myši a pak si soubor uložte
zpět na rozcestník článků


Skutečnost, že člověk žije ve společnosti jiných lidí, ba dokonce že je na ni v podstatě odkázán, ho předurčuje k tomu, aby se s nimi dorozumíval - komunikoval s nimi. Komunikují spolu i sociálně žijící zvířata - pomocí pachů, zvuků, gest, pohybových struktur...
Chaos, který by nastal, kdyby spolu jednotliví členové jakékoli společnosti nekomunikovali, si lze jen velmi těžko představit. Ostatně, ani si ho představovat nemusíme - takový živočišný druh, který by nebyl schopen dorozumívání, by pravděpodobně velmi brzy po svém vzniku vyhynul.

Předchozí odstavec je o komunikaci interpersonální - tedy s druhým(i); mluvíme ovšem také sami k sobě a pak se jedná o intrapersonální komunikaci.

V užším významu chápou lidé komunikaci jako slovní sdělování, ovšem rozsah celé problematiky je mnohem širší: Komunikujeme slovy, intonací, rychlostí mluvy, gesty, pohyby těla, očima, podáním ruky, svojí pozicí vůči druhému, tituly na vizitce, svojí postavou, úpravou zevnějšku, ... již pouhou svojí přítomností v "komunikačním prostoru" a dokonce i svojí nepřítomností. Jeden významný teoretik (a nepochybně i praktik) komunikace razil heslo: "Nelze nekomunikovat" (tzv. Watzlawickův axiom).Tím podle názoru některých odborníků de facto ztotožnil komunikaci s chováním - a že na tom něco bude, ilustruje výše uvedený výčet komunikačních možností. Možná lze jít ještě za chování - člověk totiž může komunikovat, aniž by se z hlediska příjemce svého sdělení jakkoli choval. Představme si situaci, že pan A. má smluvenou schůzku, ale nedorazí na ni. Zcela jistě tím panu B., který přišel a čeká na něj, cosi komunikuje, resp. B. to vnímá tak, že je mu něco komunikováno - pokud pana A. zná, tak ví, že třeba nemá ve zvyku bez omluvy porušit danou dohodu, a vsadí asi na nějaký mimořádný problém (nejede auto, je v bezvědomí nebo uvězněný v bance jako rukojmí); pokud pana A. nezná a má třeba špatné zkušenosti s včasností a seriózností druhých lidí, bude jej nejspíš podezírat právě z neserióznosti nebo přezírání. Každopádně - není přítomen, tím pádem se z hlediska pana B. nijak nechová a přece mu něco komunikuje.

Komunikace se podle užitého prostředku rozlišuje verbální a neverbální - neboli slova a všechno ostatní (viz příklady výše). Studium toho "všeho ostatního" je dnes velmi populární; svědčí o tom nepřeberné množství publikací o "řeči těla". Svými gesty, mimikou atd. můžeme svůj slovní projev zdůraznit, ilustrovat, ale též mu odporovat. Je dobré vědět, že je-li verbální složka sdělení v rozporu se složkou neverbální, věříme mnohem více tomu neverbálnímu sdělení. Máme na to, takříkajíc, nos - kolikrát sledujeme člověka, který nám něco říká a jasně cítíme, že lže, přestože tento dojem nemáme jak racionálně podložit.
Pravdivost slovního komunikování lze snižovat poměrně snadno. Je pravda, že je možné naučit se lhát i gesty, ale - je to velmi těžké a i trénovanému člověku se stává, že po pár minutách sklouzne zpět k "pravdivé" gestikulaci. O něco jednodušším způsobem, jak tento neúprosný fakt obejít, je buď gesta vůbec nedělat (což působí velmi nepřirozeně) nebo schovat co největší část těla - třeba sedět za stolem, pod který není vidět. Údajně nejméně lžou nohy, na druhou stranu se ale "řeč nohou" také nejhůře interpretuje.

Tohle je tak trochu cimrmanovský důkaz, že v případě nesouladu verbální a neverbální složky sdělení upřednostníme složku neverbální. Verbálně (nápis na ceduli) je nám komunikováno, že to vedle je klokan, ale neverbální část sdělení (obrázek zvířete) nám říká, že o klokana vskutku jít nemůže. Upřednostníme neverbální sdělení.
Jiné dělení komunikace je možné podle míry intencionality neboli záměrnosti - rozlišujeme komunikaci záměrnou (úmyslnou, intencionální) a nezáměrnou. Slovní komunikace bývá často záměrná, ale absolutně to neplatí - vezměme si třeba spontánní slovní reakci na silný úlek - pro tyto účely má každý člověk zcela individuální repertoár vyjádření. Převážně nezáměrná bývá komunikace neverbální, ale i tady existují výjimky - třeba zamávání jako pozdrav na dálku.

Komunikovat zdaleka neznamená pouze předávat informace - každé vyjádření je současně zprávou o osobě komunikujícího - jeho momentálním rozpoložení, postoji k diskutované problematice, o jeho vztahu ke svému komunikačnímu protějšku, ... a také signálem k nějaké akci.

V každém komunikačním aktu lze rozlišit tato stadia:

1. Mluvčí (komunikátor) se rozhodne něco sdělit, přičemž zváží, čeho chce dosáhnout, jak má sdělení působit na druhého
2. zakóduje to do určité formy (slovní, psané, pohybové);
3. pak proběhne samotné sdělení,
4. příjemce (komunikant) sdělení přijme a dekóduje
5. a určitým způsobem ho interpretuje - zkoumá, co mu tím chtěl jeho protějšek říci.

Na tomto místě je důležité uvědomit si, že pouze bod číslo tři je pro oba (všechny) zúčastněné stejný; jedině tato část komunikačního aktu je objektivní. Jenomže celý akt komunikace se pouhým sdělením nevyčerpává a z toho plyne jedno zákonité úskalí celé komunikace - NIKDY se nepodaří předat ani přijmout vše, co bychom chtěli; komunikační oblasti komunikátora a komunikanta se kryjí pouze částečně. Je to danost, se kterou nelze nic udělat; můžeme se jedině snažit o to, aby onen průnikový prostor byl co největší.

modrá oblast - slova - verbální část sdělení
šedé oblasti - neverbální faktory

Tohle je příklad komunikačního aktu, v němž se podařilo sdělit a přijmout téměř celou verbální oblast (ten malý kousek nahoře, který leží mimo průnik, může představovat třeba slovo, které příjemce přeslechl). Ovšem pokud se týká té mimoverbální oblasti, tam je situace jiná – komunikační protějšek ji přijal jen zčásti a celé sdělení si navíc doplnil podle sebe.

Do hry vstupují osobnosti komunikačních partnerů, jejichž působením se informace opakovaně "lomí" – sdělení je při předávání formováno mluvčím a při interpretaci pak příjemcem.
Každý člověk je jiný - má jinou genetickou informaci, vyrostl v jiném prostředí, má jiné zájmy a názory, jinou práci a nachází se v jiném aktuálním naladění... Jen pro ilustraci - bude-li se bavit lékař nebo psycholog s ekonomem o depresi, asi si budou muset ujasnit význam, protože zatímco prvním se při vyřčení slova deprese vybaví porucha nálady, druhý bude uvažovat o ekonomickém propadu. Má-li někdo traumatickou vzpomínku na autohavárii, může v něm vaše nevinná zmínka o "bouračce" tuto vzpomínku aktivovat, což zřejmě ovlivní další průběh rozhovoru. Důležité jsou i aktuálně působící zážitky - pokud někdo ráno zjistil, že mu nějaký dobrák vykradl nebo pro jistotu rovnou ukradl auto, asi mu nebude celý den moc do smíchu; jeho protějšek si to ovšem může vyložit jako výraz antipatie vůči vlastní osobě. A naopak čerstvě zamilovaný člověk nepřestane zářit ani ve chvíli, kdy mu šéf oznamuje rozhodnutí zrušit právě jeho pracovní místo.
V procesu komunikace může dále působit kromě těchto osobnostních faktorů celá řada (dalších) šumů - projíždějící tramvaj nebo obtěžující zápach z blízké chemičky, bídná slovní zásoba nebo nedoslýchavost komunikačního partnera apod.

Velkou část uvedených problematizujících činitelů nelze odstranit, ale je dobré o nich alespoň vědět a tuto svou znalost využít tak, že nebudeme zkreslovat dorozumívání více, než je nevyhnutelné.

Kromě toho, že komunikace je v jistém smyslu synonymem společenského života, dále že by si člověk měl být (nejen zde) vědom individuality své i jiných, je třeba být si vědom ještě jedné mimořádně důležité vlastnosti komunikace: co bylo jednou sděleno, můžeme snad dodatečně poopravit nebo se pokusit vysvětlit, ale nemůžeme to vzít zpět. Pokud tedy náš komunikační partner nepatří k těm několika málo promile lidem, kteří trpí např. neschopností zapamatovávat si, je namístě uvědomovat si, že jsou sdělení, kterými lze nenapravitelně ublížit, byť to nebyl původní úmysl... nebo i neopakovatelně potěšit spontánním projevem radosti třeba nad prostým faktem jeho existence.



PhDr. Michaela Peterková

Pokud si chcete tento text uložit, nebo použít pro svůj web, můžete si jej stáhnout v pdf
> klikněte standardně LEVÝM tlačítkem myši a pak si soubor uložte
zpět na rozcestník článků

nahoru

 

 


VAŠE VÝHODY

Toto jsou KVALITNÍ psychologické testy
Výsledky máte OKAMŽITĚ - testy jsou plně online
PODROBNÉ vyhodnocení


INFO

psychotesty pro řidiče a k policii
testování pro firmy a personalisty, opakované užívání testů


 

Testy: OSPAT, ICAP, PESO

Velmi zajímavé! Není snadné přiznat přiznat si některé věci, ale tak začíná práce na sobě.


Kristýna, 1988


Test: BITEPT

Podle testu trpím somatizační poruchou, tak aspoň vím, s čím bojovat.



Robert, 1970


Testy: OSPAT, EQ-TEST, PESO

Dozvěděla jsem se, proč jsem tak konfliktní. Jen škoda, že ne dříve.



Jaroslava, 1952


Testy: FULJOB, MACH, ICAP

Váhala jsem s vlastním byznysem, ale podle testu na to mám - tedy povahu.



Liv, 1969


Test: MEMREX

Jsem soutěživý a tohle mi dalo pořádně zabrat. Konečně náročný a výborný test!



Martin, 1978


Testy: MEMREX, ICAP, EQ-TEST

Získal jsem odpovídající popis osobnosti a povzbudivou zprávu o své paměti.



Radim, 1944


Testy: EQ-TEST, PESO

Ani bych dřív nevěřil, co všechno určuje, jaké budu mít vztahy s okolím.



Tomáš, 1986
 


INFO

První, kdo ví o nových testech?
Buďte v obraze!

Pro firmy a personalisty:
kredity na opakované testování
za výhodnou cenu

Máte web a chcete propagovat
naše testy?
Pošlete nám informace
o sobě a zkusíme se dohodnout.

Tvorba psychologických testů pro weby a tištěná média - kontaktujte nás

Články z psychologie

 


Psychotesty - další informace

Tradičně nejoblíbenější jsou psychologické testy osobnostních vlastností. k nim patří testy OSPAT, ICAP a PESO. ICAP je klasický test osobnosti zjišťující nejdůležitější vlastnosti; PESO je zajímavý nástroj měřící ty vlastnosti, které se významně projevují v mezilidských vztazích. Jiný test osobnosti s takovým zaměřením u nás k dispozici není, navíc k němu patří zdarma zajímavý test "Jste dobrý psycholog?"
OSPAT je velmi oblíbený psychotest, protože zjistí zaměření osobnosti, které, je-li silné, přechází až v poruchu osobnosti. Proto je tento test vhodný pro zdravé jedince i pro takové, kteří pociťují obtíže. Když pak z testu vyplyne, že dotyčný má lehce zvýrazněné např. narcistické a histriónské rysy, ví, na čem zapracovat, jakou literaturu vyhledat a nebo naopak se rozhodne ponechat si tyto své zvláštnosti, což je také zcela regulérní. Kombinací těchto testů se dostane obsáhlý a solidní obraz osobnosti.
Test BITEPT slouží těm, kteří mají podezření na určitý psychický problém. Lze jej vyplnit i za někoho blízkého, o jehož zdraví se obávají. Jako bonus zdarma je součástí vyhodnocení 15ti stránkový materiál, v němž jsou srozumitelně popsány testované poruchy. Oblast psychopatologie a psychiatrie je stále pro většinu lidí neznámou a obávanou a tento text poskytuje informace, po kterých se mnozí stydí ptát jinde. BITEPT lze dobře kombinovat s psychotestem OSPAT a případně PESO.
Z oblasti práce je tu oblíbený FULJOB, který na základě několika typů informací prozradí typ vaší profesní orientace. Ocení jej studenti i pracující jedinci, zejména když je jejich práce neuspokojuje. Tento psycho test může ukázat (a také často ukáže), že typ práce není v souladu s osobností. A nakonec MACH - test výkonové motivace a souvisejících vlastností. Dnešní doba je o výkonu a tady zjistíte, jak si stojíte ve srovnání s ostatními a co případně s tím. Oblíbenou kombinaci tvoří FULJOB, MACH a ICAP, u pomáhajících profesí pak i PESO.
Speciálně pro lidi, kteří chtějí zjistit stav svého partnerského vztahu, slouží Partnerský test. Mohou jej vyplnit oba partneři (to je ideální varianta), nebo jen jeden z nich.

Psychologické testy jinde na síti

Na partnerských projektech najdete ještě další možnosti otestovat se. Jde o Test sebevražedného rizika, Test síly deprese DEPRETEST a Test syndromu vyhoření - všechny tyto psychologiccké testy jsou zdarma i s výsledky a online.